O státním svátku jsme slavili. Dne 28.10. v 9:30, chladného leč slunečného svátečního dopoledne, uctil environmentální a okrašlovací spolek Újezdský STROM 100. výročí návštěvy Tomáše Garrigue Masaryka v Újezdě nad Lesy (kde tehdy oslavil 1. výročí vzniku republiky) a 100. výročí vysazení Lípy Svobody péčí tehdejšího Okrašlovacího spolku, kterou předseda tehdejšího Okrašlovacího spolku Ant. Kožíšek zasadil naproti požární zbrojnice během slavnosti uspořádané spolkem a obcí dne 28.10.1919 .
Členové dnešního okrašlovacího spolku Újezdský STROM i přespolní z Koloděj (odkud tehdy prezident s dcerou Alicí na slavnost před 100 lety přijeli) přinesli k Lípě Svobody květy, zazpívali národní hymnu Kde domov můj. Na památku T.G. Masaryka přidali účastníci stoleté oslavy i jeho oblíbenou píseň Ach synku, synku.
Slavnostní okamžik uvedl předseda spolku Újezdský STROM ing. Michael Hartman zamyšlením nad symbolikou oslavy:
“Vážení členové spolku, vážení hosté. Vítám vás tady u Lípy Svobody a jsem rád, že jsme se tu dnes společně sešli. Zasazení lípy před 100 lety se týkalo významného okamžiku dějin. Poprvé na českém území vznikl demokratický stát. Rádi bychom si to připomněli, a to vzpomínkou a položením květin právě na tomto památném místě a této lípě svodody k jejímu výročí zazpívali dvě písně.
Zazpívali bychom českou národní hymnou spojenou s naší demokracií a také oblíbenou píseň T.G.Masaryka “Ach synku synku”.
Když jsme si písně vybírali, volba mi připadala logická z hlediska věci samotné: výročí svobodného státu a výročí T.G.M.
Když jsem při nácviku o textech přemýšlel, není bez zajímavosti, že ač jde o písně staré, jejich obsah může i dnes promlouvat docela aktuálně.
Česká národní hymna začíná jako otázka, “Kde domov můj?”, text postupně odhaluje, že nám byl dán zemský ráj napohled. Také „Ach synku, synku“ začíná tázáním: jsi doma?
Mezi oběma písněmi je tedy zajímavé spojení. Otázka po domově. „Ach synku, doma-li jsi…?“ Jsi doma? Stojíš při svém domově nebo jsi někde ve světě? Na exotické dovolené? Je domov tvůj opravdu “zemský ráj to napohled”, jako se zpívá v písni první?
Masarykova oblíbená písnička rozvíjí otázku tématem orby, tedy přípravou na další úrodu po spotřebování úrody staré, aby tedy domov i nadále domovem zůstal. V zprostředkovaném dialogu otce se synem si dnes můžeme za tatíčka dosadit i samotného T.G. Masaryka, často nazávaného Tatíčkem vlasti, i když v jeho době měl on sám o symbolu tatíčka v písni jistě jinou představu.
Problém malého orání v následujícím textu písně a argumentaci „polámaným kolečkem“ všichni známe. Víme ale, co že se to vlastně polámalo? Kdo víte, k čemu je při orání to tzv. kolečko?
Dohledal jsem si, že kolečko byla u pluhu taková zajímavá věc, vcelku moderní doplněk, který však nevykonává vlastní orbu, tedy vlastní rozrytí a obrácení půdy. K bezprostřední funkcu pluhu tedy není nutný. V čem je tedy problém?
Bez kolečka je možné orat, jenom ne tak dobře, ne tak rychle a ne vždy správně. Kolečko sloužilo jako řídící zařízení k nastavení kvalitní orby. Ani ne moc mělko ani moc hluboko. Ani ne moc blízko minulého řádku, ani příliš daleko.
Oral-li tehdy někdo moc hluboko, strhal koně, zničil pluh a moc toho neudělal. Oral-li naopak mělko, orba nebyla k přípravě půdy dostatečná.
Kolečko určovalo výšku zanoření pluhu a jezdilo současně v předchozí zorané brázdě, aby zajištovalo i správný odstup, správnou návaznost na již dříve vykonané dílo, tedy správný směr.
Možná i v dnešní době, ač orání probíhá dost jinak, by nás píseň mohla oslovit, pokud si uvědomíme, co se tedy synkovi polámalo. Kolečko, jakési měřící a současně orientační zařízení. Cosi co garantuje správnou cestu. Dosaďme si za kolečko třeba symbol demokracie: zákon a ústava, pevný řád, pravidla slušnost, morálka. I ty mohou být příkladem „kolečka“. Stejně jako moudré dávné přísloví „dvakrát měř a jednou řež“ míří tímto směrem neboť ukazuje, že „orba bez kolečka“, tedy správní míry, nemusí vždy znamenat úspěch, ale někdy dokonce škodu.
Nevíme, zda šlo s kolečkem o výmluvu a syn byl prostě líný nebo zda se opravdu s orbou pral, ale protože měl kolečko polámané, ve výsledku toho nezoral mnoho. Osobně si myslím, že tahle druhá úvaha jádru písně i naší povaze více odpovídá. V přeneseném významu si můžeme klidně představit v roli syna nás, za příliš hlubokou orbou léta komunistické totality a za příliš mělkou některé aspekty doby dnešní
Synku, synku, pokud se kolečko zlámalo, „dej ho spravit“. Nauč se synečku hospodařit. V tomto nám písnička může být aktuálním povzbuzením. A dobrý tatíček v písni nezatracuje, vrací jen pozornost od neúspěchu a vzdání se snahy k myšlence učení, nápravy a správného hospodaření.
Bez zajímavosti není ani to, že podle textu si kolečko synek nemusí a nemá spravit sám. Slova „dej ho spravit“ vyjadřují důvěru, že se při péči o domov můžeme a máme o někoho opřít. Že jsou lidé, kteří lépe než my třeba umí tu či onu věc. A naděje spočívá právě v důvěře, že ve spolupráci mezi lidmi může být naše věc, věc hospodaření a péče o domov, naši „zemi českou“, která bude „rájem na pohled“, jak zpívá naše hymna, řešitelná.
Je na nás, abychom hodnotu naší země, našeho domova znali, abychom se k nim chovali s láskou a respektem, abychom si jejich hodnotu společně moudrou vzájemnou spoluprácí udrželi.
Myslím, že v to věřil T.G. Masaryk, věřil tomu i újezdský Okrašlovací spolek, když před 100 lety sázel tuto Lípu svobody. A věříme tomu dnes i my, členové a dobrovolníci současného okrašlovacího spolku Újezdský STROM.
A tak Lípě Svobody k tomuto mimořádnému výročí zazpívejme zmíněné dvě krásné písně, písně o domově, o tom, jak je krásný, máme-li jej rádi, a také jak je důležité učit se společně řádně hospodařit.
Ne každý člověk v dnešní době chápe, že o získanou svobodu a stát je třeba stále usilovat a že každý máme úkol podle svých možností a schopností udržovat „kolečka“ na kterých svoboda a fungování našeho demokratického domova stojí.
Ať z nás může mít laskavý tázající se Tatíček, ať už si pod ním můžeme představit kohokoli, radost.”
Zpěv doprovodil na housle zakládající člen proslulého českého Talichova kvarteta a dlouholetý člen České filharmonie, Jan Kvapil, který je také újezdským občanem a dlouholetým členem okrašlovacího spolku Újezdský STROM.
Členka výboru spolku MUDr. Zita Kazdová přečetla v závěru z projevu prezidenta Václava Havla z 28.10.1990: „žijeme v době, která nám klade bezpočet zneklidňujících otázek. Otázkou základní je, zda a jak se nám daří prosazovat hodnoty, jejichž jménem jsme povstali proti totalitnímu režimu.“
K pamětní desce u paty Lipy Svobody umístili účastníci květy zlatavé barvy se stuhou a věnováním: “K 100. VÝROČÍ – ZASAZENÍ LÍPY OKRAŠLOVACÍM SPOLKEM – OSOBNÍ ÚČASTI T.G.M PŘI OSLAVĚ 1. VÝROČÍ VZNIKU ČR DNE 28.10.1919 | VĚNUJE OKRAŠLOVACÍ SPOLEK ÚJEZDSKÝ STROM 28.10.2019“. Připojeny byly také tři stužky v národních barvách: červená, bílá a modrá. Sváteční výzdoba přetrvala až do listopadového výročí svatořečení Anežky České.
Oslava 100. výročí zasazení Lípy Svobody Okrašlovacím spolkem hezky předznamenala přípravu na vlastní výroční spolku Újezdský STROM – naše činnost vedoucí k založení spolku začala před 15 lety a vyvrcholila oficiální registrací občanského sdružení v roce 2005, jehož kulaté 15.výročí si v roce 2020 připomeneme.
