O první srpnové neděli opět rozezníme zvon na benefaktorní zvoničce. Již čtvrtým rokem zveme k Újezdskému zvonění, příležitosti připomenout si významné události místní historie nebo se o nich něco dovědět.
Přesně ve 12:00 se újezdský zvon zvoničky na 3 minuty rozezní v podobě nedělního poledního zvonění Anděl páně rekonstruovaného podle Ottova naučného slovníku.
Na věži pražské katedrály sv. Víta, Vojtěch a Václava zní o nedělích 7 zvonů. Hlavním je Václav, který v akordu ostatních zvonů zní na tónu C1 začíná přesně v poledne. Je z poledních zvonů nejstarší a největší, má dolní průměr 1,7 m a váží zhruba 4,5 tuny. U nás v Újezdě 2. srpna ve stejnou chvíli rozezníme náš stejně laděný zvon. Zvuk zvonu je dán váhou a rozměrem. Ten náš je přibližně 5 x menší a 100 x lehčí než Václav, jeho C zní proto o dvě oktávy výš (C3).
Na kostele Povýšení svatého Kříže v Kolodějích se v poledne začne ozývat také další pozoruhodný zvon. Jako zázrakem přečkal války a slouží v Kolodějích od posvěcení kostela v roce 1807. Pochází však z doby Jagellonců (1486) a nejdelší dobu své hudebně-duchovní kariéry zažil ve zvonici kostela sv. Bartoloměje v Újezdě. Tedy na dohled od újezdské zvoničky. Je starší než všechny zvony pražské katedrály (Václav je z roku 1542). V době bitvy U Slavkova a zániku Svaté říše římské (po r. 1805) se spolu se sídlem farností přesunul do tehdy víc obydlených Koloděj. V Újezdě ale stihl ještě funkci svolávacího zařízení podle tzv. Ohňového patentu Marie Terezie (1751) pro případ požáru. Bylo povinné v každé obci. V místech, kde zvon díky kostelu nebyl, byly stavěny zvoničky. To se Újezdu stalo o 50 let později. Pokud se v Újezdě, zničeném a zaniklém ve 30 válce, vůbec zvonilo. První zvoničky obnoveného osídlení byly zřejmě dřevěné. Poslední podoba zvoničky, jak ji známe dnes, je s ohledem původní újezdský zvon poměrně nová, pochází z let 1911-12. Ty roky na pražské univerzitě vyučoval Albert Einstein, ve jehož hlavě právě dozrávala obecná teorie relativity. V ní bude relativní všechno kromě světla, z jehož rychlosti se stane absolutní konstanta, určující hranici pohybu a světa.
Také u zvoniček a kostelů bylo určitým absolutním prvkem “světlo”. Pocházelo shůry a pravidelně se připomínalo každodenním zvoněním (ráno, poledne, večer). Sjednocovalo lidi dobré vůle, udávalo jednotný rámec a koordinovalo čas. Zvláště slavnostní bylo s modlitbou Anděl Páně v neděli. Je zajímavé, že spolky, občanstvo i zastupitelstvo, kteří zvoničku podporovali, vykonali mnoho pozoruhodných věcí v neděli. A to v srpnu. Tuto spolupráci občanů, spolků a obce si jako „Den spolků“ zvoněním připomeneme též. Všichni újezdští jsou zváni.
*
*
*