dlouhodobě se zabývám změnami klimatu a dalšími globálními problémy, problematikou sucha a zádrže vod apod., a naposledy se nám podařilo s Koalicí STOP HF (když stát selhal v kauze břidlicových plynů) zachránit pitnou vodu pro 1,5 milionů obyvatel ČR.
V souvislosti s tím jsem narazil na několik velkých rizik, které stručně popíši:
1) Sucho nelze zvládnout stavbou nových přehrad, ale jen celoplošnou zádrží vod s důsledným návratem 100% porozity zemědělské půdě a plné obnově retenční schopnosti krajiny pomocí přírodě blízkých opatření. V tomto aspektu panuje naprostá shoda pokrokových expertů v tomto ranku. A proto je zde tedy riziko mylného směřování státních prostředků do stavby přehrad, což by mohlo mít (jako falešný směr) pro vodní poměry i státní rozpočet v ČR fatální následky!
2) S tím souvisí to, že pokud bude sucho pokračovat, a nepodaří se nám ho zabrzdit (jsme na střeše Evropy a jet streamy vlivem změn klimatu nás nyní odstřihly i od vláhy z Atlantiku, tato situace trvá již 8 měsíců) je ohrožena energetická bezpečnost země. Nebude chladící voda pro uhelné a jaderné elektrárny. V případě souběhu lokálního blackoutu a nedostatku vody hrozí podle mne, jak jsem si předběžně ověřoval, i jaderná havárie případně letní odstávky elektráren vlivem dlouhodobého sucha a letního vysychání většiny toků v ČR, které hrozí. Již v současné době vyschlo zcela několik přehrad v ČR, elektrárna Opatovice má údajně vlivem vysychání vody ve zdrojové nádrži Rozkoš vodu, pokud nezaprší, jen na 2 měsíce provozu!
3) Kanál D-O-L. Jelikož nelze předpokládat, že sucho zvládneme v dohledné době, jsou plány na otevření kanálu D-O-L absurdním nesmyslem, které, podobně jako stavba nepotřebných přehrad, jen naprosto škodlivě zatíží státní rozpočet a je předpoklad, že pokud se stát dá unést touto šílenou investicí, nebudou stačit peníze na celoplošnou zádrž vody, což je podle mne v současné době národní priorita č. 1, které by se mělo podřídit vše. Stavba přehrad a D-O-L generuje takovou škálu dalších národních rizik, že by pojednaly na mnoho desítek stran textu, čímž nehodlám ztrácet čas.
4) ČR musí snížit co nejrychleji uhlíkové a jiné atmosféru oteplující emise a zároveň rychle pracovat na celoplošné zádrži vod (mj. chlazení krajiny – adaptace na klimazměnu). Tím dostaneme (jak jsme před 2 měsíci po 20 letech výzkumu dokázali výpočtem v prostředí aplikace QGIS na modelovém území 20 km2 ve Zdoňově – Model Zdoňov (návrh pilotního projektu jak zastavit sucho v ČR a EU viz: zivavoda.biz/brozura)) minimálně 1,5 vyšší objem zádrže vody, než všech 165 přehrad ČR.
5) A konečně dle věrohodných zdrojů hrozí celosvětový blackout vlivem velké sluneční erupce, která v průměru 1x za 150 let dorazí na Zemi v podobě elektromagetického pulsu (v minulosti právě před 150 lety zničila jen telegrafní síť). Není otázkou zda se tak stane, ale kdy. Podle autorů tohoto scénáře budou vyřazeny veškeré přenosové elektrické sítě, harddisky, elektromotory a transformátory aj.. Scénář říká, že se dodávky elektřiny celosvětově nepodaří obnovit, a zejména proto nebude možné chladit ani jaderné elektrárny a ty do měsíce, po vyčerpání všech záložních zdrojů, všechny explodují. Tuto skutečnost jsem si předběžně ověřoval, a je to patrně skutečné riziko, kterému by měla Bezpečnostní rada státu věnovat okamžitě pozornost, protože sluneční erupce tohoto typu je jen otázkou času a její pravděpodobnost dle autorů scénáře roste každým rokem o několik procent.
Odhad dopadů této události: 1,5 miliardy obětí do 2 let. Škody nelze vyčíslit.
6) Dále Bezpečnostní radě státu i vládě ČR navrhuji, aby vznikla víceoborová vědecká rada pro ČR, například jako poradní orgán vlády a BRS pro adaptaci na klimatickou změnu a její omezení se špičkovými experty z oborů, které s tím souvisí, se zahrnutím či vytvořením dalších expertních týmů z vysokých škol a expertních institucí, která by je koordinovala a jež by se podíleli na dílčích výzkumech a iniciaci potřebných kroků. Cílem by bylo vytvoření národního programu transformace hospodářství země na odklon od uhlíkových emisí, zelenání ekomoniky, přechod na co největší soběstačnost státu a nastolit plán, jak směřovat k ekologicky udržitelné stopě ČR včetně nastolení souladu státní politiky ČR a jejich mezinárodních závazků ohledně klimatu aj.
Jiří Malík
Autor je ekolog a předseda Spolku Živá voda.